Téma debaty bylo jasné: „Jak přežít klimatickou krizi ve městě?“.
Celou debatu otevřela úvodní přednáškou Ing. Eva Tylová. Z pozice dlouholeté zastupitelky Prahy 12, pražské zastupitelky a někdejší ředitelky České inspekce životního prostředí vnesla do tématu pohled člověka, který zná environmentální agendu i fungování magistrátu z první ruky.
Mladé Pirátstvo v diskuzi reprezentovaly dvě panelistky - Michaela Novosadová přímo na místě a Anna Střelcová online z Českého Krumlova, odkud do čistě pražského kontextu vnesla trochu jiný pohled. Shodly se, že pasivně čekat na dopady nestačí. Michaela poukázala na nutnost vzniku pořádných krizových plánů dle WHO reagujících na potřeby ohrožených skupin i konkrétní prvky modrozelené infrastruktury, třeba štěrkové záhony, které v ulicích pomáhají držet vodu a nechávají město nadechnout. Anna pak zdůraznila význam městské zeleně a druhové pestrosti místo sterilních, nakrátko střižených trávníků. Za důležitý prvek považuje také květnaté ostrůvky, které by si pro Český Krumlov přála.
Zástupce SNP Jiří Gebert naopak přinesl do sálu výraznou skepsi. Podle něj je město už na hraně kapacit a jakékoliv nové snahy o úpravy jsou zbytečné. Sázení stromů, štěrková lůžka nebo kousky městské louky vnímal spíš jako bezvýznamnou záplatu na problém, který se podle jeho soudu takto lokálně vyřešit nedá. V debatě tak vyvstal silný kontrast mezi snahou hledat praktická řešení krok za krokem a pocitem, že cokoliv zeleného je jen kapka v moři. Ze sálu občas zaznělo i povzdechnutí nad „mladickou naivitou“.
Skutečné mosty se ale často staví stranou od mikrofonů. Přímo během hlavní debaty probíhala na gauči v sále tichá výměna názorů šeptem mezi zástupkyněmi obou stran - a ta měla úplně jiný tón. Shoda přitom panovala v tom podstatném: že zásadním problémem je neudržitelný konzumerismus a lidé musí začít především u sebe. Právě druhá zástupkyně SNP, Gena Linková, otevřeně odmítala dnešní nadspotřebu a mluvila o nutnosti skromnosti i šetrného hospodaření. Ukázalo se, že vnímání problému se mezi generacemi tolik neliší, jen k němu každá dochází přes jinou zkušenost.
Přesto, nebo právě proto, měla taková výměna názorů smysl. Cílem mezigeneračních setkání není dojít k umělé shodě na každém detailu. Smyslem je sednout si naproti sobě, vyslechnout skepsi i obavy starší generace a zároveň představit energii a nápady té mladší. V Mladém Pirátstvu platí přesvědčení, že budoucnost nevzniká ignorováním reality, ale schopností ustát i takto odlišné postoje a hledat v nich společnou řeč.